Mentální bulimii lze v současné době léčit celou řadou způsobů. My se zde však z nepřeberné nabídky více či méně etablovaných druhů terapií raději zaměříme na ty nejklasičtější způsob léčby, které jsou i dnes nejrozšířenější. Raději opět hned v úvodu zdůrazníme, že stejně jako je tomu u anorexie je i v případě bulimii klíčovou podmínkou úspěšné léčby především dostatečná motivace ze strany nemocného. Neznamená to, že by léčba na nátlak okolí byla předem odsouzena k neúspěchu, spíše jde jednoduše o to, aby blízcí měli stále na paměti, že jedním z hlavních problémů je zde skutečnost, že nemocný má zkreslený náhled na skutečné proporce svojí postavy, a proto má problém s hodnocením snahy lékařů i rodiny, která se snaží udělat vše pro to, aby přibral na váze. Z tohoto faktu pak přirozeně mohou vznikat pro obě strany nepříjemné konflikty.

Máme-li co dělat s případem, kdy se bulimie stále nachází v nepříliš rozvinuté fázi provázené méně nebezpečnými příznaky, lze s úspěchem uplatnit tzv. svépomocný program. Prvním krokem je zde důkladné seznámení pacienta se svépomocným manuálem, v němž jsou dopodrobna rozebrány hlavní zásady léčby, při níž není nutná hospitalizace.

Najdeme v něm přístupnou formou zpracované informace týkající se toho, proč není možné s bulimii jednoduše ze dne na den skoncovat, a jakým směrem je třeba se ubírat v úsilí o vytvoření správných stravovacích návyků. Zároveň zde nemocný najde jasný popis situace, kdy by se měl raději poohlédnout po jiné formě léčby či terapie.

Svépomocný program je obvykle založen na šesti postupných léčebných krocích. Nejprve se tak přistupuje k pečlivému zaznamenávání veškerých potravin a jídel, jež nemocný snědl za určité období. Kromě prostého soupisu je však nutné v této fázi ke každé položce zároveň připsat pocity a obavy, které doprovází jejich konzumaci. Na konci tohoto prvního kroku tak máme přesně zmapované dosavadní stravovací návyky, a tedy i hlavní problémové oblasti, na něž je třeba se dále zaměřit.

Druhým krokem je potom zpracování vhodného budoucího jídelníčku, v němž se zohlední poznatky z předchozího sledování. Následně se snažíme řídit tímto vypracovaným jídelníčkem a nadále pokračujeme v systematickém zaznamenávání. Třetím krokem je zhodnocení dosavadního průběhu dodržování nového jídelníčku, během něhož se učíme, za jakých situací dochází k problémům a jak se s nimi, pokud se opět vyskytnou, vypořádat. Ve čtvrté fázi pokračujeme s řešením problémů, přičemž následujícím pátým krokem je rozšíření jídelníčku o dosud zakázaná jídla a spolu s tím i pozvolné ukončení jakýchkoliv diet. Během posledního kroku se zaměřujeme na nově získané způsoby myšlení a způsoby, kterak je lze dále fixovat.

Ve všech případech však samozřejmě svépomocný program nestačí. U těžších případů, případně v situaci, kdy hrozí závažné akutní zdravotní komplikace se proto lékaři uchylují k doporučení částečné případně úplné hospitalizace pacienta. Nejčastěji trvá mezi jedním až dvěma měsíci, během nichž je jejím hlavním účelem ustálení stravovacích návyků i celkového postoje k jídlu tak, aby se opět stabilizovala dosud vychýlená hmotnost. Nedílnou součástí hospitalizace je proto důsledný dohled nad vlastním stravováním, kdy se samozřejmě pacient sleduje tak, aby se nemohl krátce po jídle vyzvracet či naládovat projímadly. Běžnou praxí je zároveň stanovení závazku k nabrání určitého počtu kilogramů za stanovený čas, kvůli čemuž se někdy s pacientem uzavírá smlouva, v níž jsou jasně stanoveny sankce za nesplnění daného závazku, což může být například „zatrhnutí“ možnosti odjet na víkend domů apod.

Kromě samoléčby a výše popsané hospitalizace je další možností ambulantní léčba, která je určena především pacientům, jež už prošli některým ze specializovaných zařízení. Je vhodná zejména chronickým pacientům, u nichž vleklá bulimie značně stěžuje návrat do běžného života, což se typicky projevuje nedostatečnou motivací ke skutečně důkladné léčbě. Jejím hlavním účelem je tak v pravidelných časových intervalech dohlížet na to, aby se pacient pokud možno opět dostal do stabilizovaného somatického a v rámci možností i psychického stavu.